Ráda bych s větrem hvízdala na prsty,
ráda bych pod šaty skryla vášeň něžnou,
ráda bych přitáhla měsíc tlustý,
ráda bych ti napsala báseň němou,
ráda bych drtila polibky v zubech,
ráda bych stavěla chatrč z uplýhané trávy,
ráda bych splétala příběhy z pavoučí nitky,
ráda bych sázela okolo šafrány.
Ráda bych…
(dogonovi)
Snaha žen vyrovnat se mužům, či snaha mužů vyrovnat se ženám ? Jak to vlastně je ? A proč to tak vůbec je ?
Je možné, že hudba rozněcuje vášně a vede lidi k vzpurnosti ? Už Platon chtěl omezit hudební projevy na zvuky přispívající k harmonii a řádu. Věděl.
Rocková hudba byla v komunistických režimech silně omezována. My poslouchali v šedesátém osmém Zappu, “Stouny”..etc. Plastic People dokonce pobuřovali režim natolik, že je zavírali.
Kom Čong Čol, syn severokorejského vůdce je fanouškem Erika Claptona, dokonce dostal pozvání, říká se. Možná by to byl pro Claptona docela dobrý důvod, proč tam vystoupit.
“Klub českých skeptiků naděloval své ceny Bludný balvan za “pavědu” a už podruhé ocenil psychiatra Stanislava Grofa. Spolek, jenž ve jménu boje proti iracionalitě pronásleduje také alternativní medicínu, nebo waldorfské školství, si vzal tentokrát na mušku Grofovu techniku holotropního dýchání. Není divu, že metoda, využívaná pro psychoterapii a osobnostní rozvoj, pány ze Sisyfa, jimž dodává lesku známý astronom Jiří Grygar, děsí. Kdo se ponoří do tajemství světa vlastního nitra, jen těžko zůstane zapšklým českým skeptikem.”
Ach Asto, sladká čubičko,
kráskou všech psů jsi byla kdysi.
Přes pole, louky, Astičko,
za tebou táhli jako krysy.
A stejně žádný neužil si,
ocit’ se s tebou v divném spolku -
na zdi dnes jeho kůže visí.
Čert aby vzal tu čubčí holku!
Tom%20Waits%20-%2001%20-%20Alice.mp3
Praská to venku v jívách
čůrky deště chladností
v šeru kdesi v nicotě
tančím s tebou ladností
horké ruce na tvých prsou
magií přetéká noc
lehce dotkneš se jí pusou
pfíí
ticho
zůstala básní kusou
Ješua pravil:
Když ze dvou utvoříte jediné
když se ono vnitřní stane vnějším
a horní spodním
když přetvoříte muže a ženu v jedinou bytost
a muž už nebude mužem a žena ženou
kdy oči nahradí oko
a ruce ruku
a nohy nohu
podoba podobou
pak vstoupíte do království.
(Evangelium Máří Magdalény, koptský papyrus, 1896 Oxyrhynch)
Poslední roky si je spojuji jen s J.P. Belmondem a s troskami tohoto úžasného filmu, který se sluší mi opakovat. Každoročně totiž vidím jen část. Někdy stejnou a tak stále nevím, zda se Belmondo (těmto postavám říkáme u nás obecní šlahoun) z prekerní situace vůbec vyseká. Krom toho si z Velikonoc nepamatuji vůbec nic. Tedy krom obchodů, opakujících se tváří, kraválu a nádobí. Letos jsem se rozhodla zpátečnicky marodit a návštěvu odeslala o dům dál. Kašlu na vejce, upeču si štrůdl a snad konečně pateticky zvolám na obrazovku s otevřenými ústy :
Hele vole Belmondo !
