Baf! Zubejdo
Rilke
“…Mějte trpělivost se vším, co ve vašem srdci ještě není vyřešené. Zkuste si zamilovat otázky SAMY O SOBĚ, oblíbit si zamčené pokoje a knihy v cizích jazycích. Odpovědi nehledejte. Dnes vám je nikdo nedá, protože jste si je neprožili. jde o to, všechno si prožít. Dnes si hlavně musíte PROŽÍT otázku. Potom snad jednoho vzdáleného dne postupně zjistíte - a možná si to ani nebudete uvědomovat - že prožíváte odpověď… “
Rainer Maria Rilke
Jiří Voskovec
“Já myslím, že se tomuto národu stalo něco, co je takřka nenapravitelné. To je jako v životě: Každej má v sobě nějakou příšernou situaci. Ať už je fyzická, nebo morální, nebo psychologická, ať se týká manželství, obchodu, lásky, umění, přátelství, každý se octne v situaci, kde musí udělat důležitý rozhodnutí, a buď to je dělá statečně, nebo nestatečně. Když udělá statečný rozhodnutí, tak zůstane člověkem a vyroste. Když udělá nestatečný rozhodnutí, tak se scvrkne a stane se mrzáčkem. A táhne se to a zůstane to. A je to pokřivený. A tohleto, ač jsem to už tehdy tušil, jsem si do štětky uvědomil, když jsem se po válce do Čech vrátil. Tady máte můj názor o roku 1938.”
(z rozhovoru s Jiřím Voskovcem, který vedl Pavel Tigrid - Svědectví. č 22, 1963)
Kočka
Jsem kočka. Jako král i paria se vlním dějinami,
už dvanáct tisíc let jsem, plémě lidské, s vámi
já, bohyně hýčkaná, ctěná a všemi milovaná,
já Popelka, týraná, vražděná a proklínaná,
já v lásce k ruce tvé se, člověče, tulící,
já v strachu před zlobou bezpečí hledající,
já na křesle co ležím a každý mne má rád,
já bezdomovkyně, jež mívám často hlad,
já matka koťátek, jsou z rodu vznešeného,
já, potomky co rodím v chladu kouta temného,
já, která misku plnou mám a z ruky milující,
já, která občas myšku jím v packách se zmítající,
já, nad níž v nemoci lékař se vážně sklání,
já, jíž je souzeno v samotě umírání,
jsem tady, člověče, který přec se mnou žiješ,
i když mne nevidíš, z mé existence tyješ,
jsem tady, abych hlídala ti tvoje bydlo,
aby ti myšičky nezničily tvé jídlo,
jsem tady, kdykoli tě vidím, že máš žal,
potom ti zazpívám, abys mne k sobě vzal.
Jsem tady pro tebe, člověče, i když trápíš,
i když jen pro zábavu mne a moje děti lapíš,
já dějinami jdu a vždy jsem hrdě žila.
Vše, číms mně ublížil, to jsem ti odpustila,
ty pro mne jsi, já pro tebe, a tak se těš,
já miluji tě, člověče, no tak mne miluj též….
Marta Severová
(od mé přítelkyně Hanky)
Všežravci
S výjimkou ortodoxních vegetariánů a poustevníků je stravování jistým druhem agrese. My všichni ostatní za tímto účelem musíme usmrtit jinou bytost, kdy v zastoupení to pro nás obstarávají řezníci. Při jídle jako při vzteku ceníme zuby. Občas i koušeme (při milování). Katolíci s láskou pojídají vlastního Boha a ti podobojí dokonce pijí jeho krev. I komunisté dbali na dostatek levných potravin. Následovali tak příklad starozákonního Hospodina, který vytrvale krmil reptající v poušti manou, padající přímo z nebe. V Americe rituálně pojídají krocany na Den díkůvzdání. Výraznou potravinovou náplň také provází pohádky. Budulínek, Hrnečku vař, Karkulka a vlk, Otesánek.
A proč mám otázky ?
