A za tohle mu chtěla navrhnout metál? Dyť se neobětoval!
On Duben 8, 2008 at 12:44 pm Odona Said:
Myslel si snad, že musel táta při tom zavřít oči a myslet na “Anglii” ? Nene, jsem romanticko-svazácko-panensko-panickým plodem. A tušej jak podobné končívá. Vydrželo pohromadě sedm let. A pozor, jo, teď přijde mistrovský kousek : stejně se měli celý život rádi a nezávisle litovali. Věděj, v tý době se myslelo obecně, že se dá vybudovat na zemi ráj.
On Duben 8, 2008 at 9:43 pm ondys Said:
A myslej, že pokud by se nenáviděli, vydrželo by jim to dýl pohromadě? Ty, brďo, to by bylo na metál za pekelnou každodenní itálii, ale takhle…
On Duben 9, 2008 at 4:33 dop. Odona Said:
To byl jejich táta takovej pes ?
On Duben 9, 2008 at 8:26 dop. ondys Said:
Zlatí psi, táta byl hotovej ras. Na práci! A sílu měl jak medvěd, ještě teď mě bolí zadel (prdel), když si na to vzpomenu.
On Duben 9, 2008 at 12:07 pm Odona Said:
Můj táta taky, na práci i na sebe, na ostatní ne. U nás vládla Makarenkova teorie nenásilí. Troufám si říct, že v mém případě účinné. Tudíž věděl můj názor na to, co jsem provedla a proč, vytáhl ho ze mne, vlídně, rovnat myšlenky jsem si už musela potom sama. Tak jsem pokračovala i u potomků, ovšem tady už vyjímky potvrzovaly pravidlo, páč výchově chyběla shoda.
On Duben 10, 2008 at 8:12 dop. ondys Said:
To znám. Moje holky jsou po mně skromné, chytré, pracovité, krásné a po exmanželce držkaté, marnivé, neudrží kačku… Co jim budu povídat!
A za tohle mu chtěla navrhnout metál?
Dyť se neobětoval!
Myslel si snad, že musel táta při tom zavřít oči a myslet na “Anglii” ?
Nene, jsem romanticko-svazácko-panensko-panickým plodem. A tušej jak podobné končívá. Vydrželo pohromadě sedm let. A pozor, jo, teď přijde mistrovský kousek : stejně se měli celý život rádi a nezávisle litovali. Věděj, v tý době se myslelo obecně, že se dá vybudovat na zemi ráj. 
A myslej, že pokud by se nenáviděli, vydrželo by jim to dýl pohromadě? Ty, brďo, to by bylo na metál za pekelnou každodenní itálii, ale takhle…
To byl jejich táta takovej pes ?
Zlatí psi, táta byl hotovej ras. Na práci! A sílu měl jak medvěd, ještě teď mě bolí zadel (prdel), když si na to vzpomenu.
Můj táta taky, na práci i na sebe, na ostatní ne. U nás vládla Makarenkova teorie nenásilí.
Troufám si říct, že v mém případě účinné. Tudíž věděl můj názor na to, co jsem provedla a proč, vytáhl ho ze mne, vlídně, rovnat myšlenky jsem si už musela potom sama. 
Tak jsem pokračovala i u potomků, ovšem tady už vyjímky potvrzovaly pravidlo, páč výchově chyběla shoda. 
To znám. Moje holky jsou po mně skromné, chytré, pracovité, krásné a po exmanželce držkaté, marnivé, neudrží kačku… Co jim budu povídat!
To jim tak věřím, chacha…
Na psí uši. Jestli kecám, ať je ze mě nádeník!
Chudák pes.
To je přece život!
Dneska už pomalu nikdo neví, co to je. 
Tak to je fakt.