Kočka
Jsem kočka. Jako král i paria se vlním dějinami,
už dvanáct tisíc let jsem, plémě lidské, s vámi
já, bohyně hýčkaná, ctěná a všemi milovaná,
já Popelka, týraná, vražděná a proklínaná,
já v lásce k ruce tvé se, člověče, tulící,
já v strachu před zlobou bezpečí hledající,
já na křesle co ležím a každý mne má rád,
já bezdomovkyně, jež mívám často hlad,
já matka koťátek, jsou z rodu vznešeného,
já, potomky co rodím v chladu kouta temného,
já, která misku plnou mám a z ruky milující,
já, která občas myšku jím v packách se zmítající,
já, nad níž v nemoci lékař se vážně sklání,
já, jíž je souzeno v samotě umírání,
jsem tady, člověče, který přec se mnou žiješ,
i když mne nevidíš, z mé existence tyješ,
jsem tady, abych hlídala ti tvoje bydlo,
aby ti myšičky nezničily tvé jídlo,
jsem tady, kdykoli tě vidím, že máš žal,
potom ti zazpívám, abys mne k sobě vzal.
Jsem tady pro tebe, člověče, i když trápíš,
i když jen pro zábavu mne a moje děti lapíš,
já dějinami jdu a vždy jsem hrdě žila.
Vše, číms mně ublížil, to jsem ti odpustila,
ty pro mne jsi, já pro tebe, a tak se těš,
já miluji tě, člověče, no tak mne miluj též….
Marta Severová
(od mé přítelkyně Hanky)
