Kočky

Mám doma už dva exempláře, protože původně jsem o žádném neuvažovala. Bez rodokmenu a několika příslušných jmen, bez dlouhé srsti a obojků s brilianty.
 První, malého uhlově černého Fausta mi přinesla dcera z jakéhosi vrhu Darujeme do dobrých rukou. Původně kocour, až pak, co si jméno zapamatovala, veterinář přiznal, že se spletl.
 Za půl roku přišla druhá, Agáta, rovnou z ulice, coby velmi mladá slečna, kterou vyhodili z domova. Napoprvé totiž bezpečně věděla, kde je lednice, gauč a bedýnka s pískem. Zřejmě také hned napoprvé po vyhazovu narazila na kocoura, co se velmi pravděpodobně jmenoval Spermík. Takto lehce obtěžkanou mi ji přinesl domů s prosíkem Matyáš, poté co ji krmil tři dny za panelákem u popelnice. Přece ji tam nemůžeme nechat na pospas úchylům ! volal pateticky drásajíc naučeně mé ochranářské city, už tak má půl ocásku.  Možná proto se původním majitelům zdála ošklivá, aby si pořídili hezčí. Sám má doma taky dvě.
 
Obě nesou hrdě titul von Bahnhof.

miaooooooo